Shawn James, mladý americký, dalo by se snad říct folk-bluesový písničkář – pro mne doposud neznámé jméno, a jeho jediný letošní koncert v České republice. Ve vesničce Bystré, která čítá nějakých 260 obyvatel. Ale kupodivu se v tom dají vysledovat jisté souvislosti. Právě tady byl v roce 1868 byl založen sbor Svobodné evangelické církve české, jejímž současným nástupcem je Církev bratrská. A v jejím víceúčelovém centru Elada se zmiňovaný koncert odehrál. Tohle centrum je zajímavé samo o sobě (i po architektonické stránce), protože kromě toho, že se tady konají bohoslužby, tady sídlí třeba mateřská školka, všelijaké kluby, a probíhají tady různé kulturní a společenské akce. David Fellner tady už několik let pořádá celkem nevšední koncerty.
Poprvé jsem tady byl před čtyřmi lety na slovenských kamarádech ZVA 12-28 Band. Od té doby průběžně sleduju co se tady děje, a fakt toho není málo. Jenom namátkou – Lenka Dusilová, Iva Bittová, Ivan Kral, Iva Marešová, Terry Lee Hale, Slávek Klecandr, James Harries, Dita Holá a Jan Resl … Ve spolupráci s festivalem Blues Alive tady vystoupil Hugo Race nebo North Mississippi Blues Project, a přes odlehlost tohoto místa jsou tyhle koncerty (na rozdíl od větších měst) hojně navštěvovány diváky různých věkových kategorií. Ale zpátky k těm souvislostem. Jakkoliv se za vzory Shawnovy inspirace dají označit třeba Robert Johnson, Son House či Otis Redding, tak v mládí (jak už je to v Americe zvykem) navštěvoval evangelický kostel, kde zpíval ve sboru.
Coby muzikant začínal jako busker ve Fayetteville a v současnosti má vydaných deset alb, která střídavě nahrával sám, nebo s kapelou The Shapeshifters. Ročně mívá kolem 150 vystoupení po celém světě, a jeho hudbu využívá třeba Discovery Channel, CBS či HBO, a Sony PlayStation použilo jeho písničku v traileru na hru The Last of Us Part II. Hraje vesměs vlastní písničky, a obvykle jsou to příběhy ze života, pronášené opravdu nevšedním hlasem a způsobem. První půlku vystoupení odehrál sám, s kytarou, šlapákem a tamburínou, a bylo to fakt skvělý. Zakončil ji svéráznou verzí Withersovy Ain’t No Sunshine. Po krátké pauzičce na přestavbu a občerstvení se vrátil s bubeníkem a basákem, kteří ho podpořili v druhé půlce, nicméně stejně bylo celé vystoupení hlavně o něm, jeho naléhavém zpěvu a příbězích. Moc se mi to líbilo.
Jindřich Oplt
05/2019
