Uherskobrodský hudební klub BandR přežil hudební nálet americké kapely Gravelroad, kapely, která má potenciál z místa koncertu nadělat třísky. Trojice muzikantů ze Seattlu – Stefan Zillieux, Martin Reinsel a Joseph Johnson – přivezli do Uherského Brodu výbušnou směs blues, garážového rocku, punku okořeněného špetkou grunge. Publikum smetli přívalem obrovské energie, ale i skromným vystupováním bez hvězdných manýr. Kapela – trochu v kontrastu s tím co a jak hrála – působila jako parta sympatických slušňáků.
Reakce publika byly zpočátku poměrně vlažné. Po skončení hlavní části koncertu se nekonalo takřka žádné vyvolávání kapely ze zákulisí. Naštěstí se kapela vrátila sama. Ve zbytku koncertu jakoby se publikum vyměnilo. Tleskalo, povzbuzovalo a dokonce si vyžádalo dva přídavky nad původně plánovaný rozsah, přičemž se kapele podařilo zavzpomínat na časy, kdy kapela vystupovalo jako duo, bez baskytary. Gravelroad hráli poctivých devadesát minut, devadesát minut nabitých energií, obrovským nasazením i velkou úctou k hudbě, kterou hrají a její tradici.
Sahalo se převážně mezi písně z posledních dvou desek – Psychedelta (2011) a The Bloody Scalp of Burt Merlin (2013). Zazněly též skladby učitelů a vzorů Gravelroad, T-Model Forda a Junior Kimbrougha. Tyto momenty výrazného zklidnění a éterických tónů kytar vnášely do celého koncertu bluesovou náladu, která jinak po zbytek koncertu spíše probublávala jako podzemní řeka pod náporem spíše punkového projevu kapely.
Gravelroad jasně a nekompromisně ukázali, že blues a punk, může splynout do jedinečné symbiózy, která sice nenadchne pravověrné posluchače blues (jak bylo během koncertu několikrát dokázano výkřikem „Zahrajte pořádný blues!!!“). Má však potenciál dostat k tomuto žánru mladší publikum, které možná považuje blues za příliš nudnou hudbu, která je nemá jak oslovit. Kdo pochybuje, ať si pustí Gravelroad.
Článek: Jiří Vladimír Matýsek
Foto: Radim Malíček
