Jen pár měsíců poté, co agentura Liver Music přivezla (ve spolupráci se šumperským Blues Alive) do pražské Lucerny jednu z posledních žijících bluesových legend Buddyho Guye, se jí podařil další fantastický kousek. Jako první přivezli do Čech krásné sestřičky Lovellovy z Atlanty. Ty sice původně byly tři a říkaly si The Lovell Sisters, ale před lety se Jessica, která hrála na housle, rozhodla, že se bude vdávat a půjde na vejšku, a v kapele skončí.
Takže Megan s Rebeccou daly na začátku roku 2010 dohromady novou kapelu, a od tý doby tady máme Larkin Poe. Jejich muzika se samozřejmě vyvíjí, a tomu co hrají se dneska obecně říká Americana, nicméně se pořád drží jakýchsi jižanských a bluesových kořenů (občas byly nazývány „The Little Sisters of The Allman Brothers“). A tak očekávání bylo veliké, a taky bylo bohatě naplněno.
Akorát jsem trošku zanedbal přípravu, takže když na pódium nastoupili dva mladíci, pro změnu bratři Purnellovi (Foreign Affairs z Bristolu), tak mě to tak zaskočilo, že jsem utrousil „to jsem teda myslel, že budou hezčí,“ čímž jsem poměrně srdečně rozesmál okolostojící diváky. Hráli asi tak půl hodinky, a nebylo to vůbec špatný, nicméně když pak po patnáctiminutové pauzičce nastoupily sestřičky s rytmikou, tak to bylo rázem někde jinde.
Hrnuly do nás ty svoje krásný pecky poctivý půldruhý hodiny, a pak ještě přidaly v podstatě akustickou verzi Johnsonovy Come on in My Kitchen na rozloučenou. Akropole byla narvaná, jak už jsem dlouho neviděl, a myslím si, že všichni jsme si to náležitě užili.
Jindřich Oplt
03/2019
