Pokusím se stručně shrnout letošní BluesAlive, ale nejspíš se zmůžu tak leda na vyjmenování účinkujících, protože zážitků bylo tolik, že se to ani do hlavy nemohlo vejít. Rozhodně si nevzpomínám na nikoho, kdo by mne zklamal.
Čtvrteční večer poměrně zostra zahájilo ve foyer velmi mladé Filip Vítů Trio s hostující Markétou Vodičkovou, a na hlavním pódiu Sharrie Williams. Po nich šéf kulturáku Vladimír Rybička pronesl pár úvodních slov a přenechal mikrofon k slavnostnímu zahájení postupně novému olomouckému hejtmanovi, šumperskému starostovi, a dlouholetému generálnímu partnerovi festivalu Tomáši Paclíkovi.
Následoval Roland Tchakounté, původem z Kamerunu, který sice začal jakoby po africku, ale pak spustil v podstatě americké blues, pouze zpívané jakýmsi domorodým jazykem, a rozloučil se klasickým Sweet Home Chicago.
No a pak už došlo na hlavní hvězdu prvního večera, Marii Muldaur, stále krásnou ve svém věku, a stále krásně zpívající. Ona i celá její kapela dokonce přišli ke Dřevařům, kde probíhal jam nejprve v režii olomouckých The Again a potom brněnského Hoochie Coochie Bandu, a její kytarista si aspoň chvíli zahrál. Štěpán Suchochleb se ji sice snažil přemluvit aby zazpívala, ale ona s šátkem přes pusu jenom odmítavě vrtěla hlavou, že v takhle zahuleném prostředí zkrátka ne.
Páteční odpoledne v H-Clubu bylo ryze slovenské. Zahájilo duo Erich Boboš Procházka & Marek Wolf, které jsem teprve nedávno (ke své škodě) poprvé naživo viděl, a moc se mi líbí. No a potom opravdu letitá záležitost – Dura & Blues Club. Jádro tvoří Juraj Dura Turtev a Ivan Tomovič, ale jinak kapelou prošla spousta muzikantů, hlavně asi jako hosté. Tentokrát to byl skvělý basák Fedor Frešo a (zřejmě) skoro stálý host Boboš, postupně se přidal i Marek Wolf, a zahrát si přišel i z publika pozvaný skvělý harmonikář Bohouš B. B. Budina. Krásné odpoledne to bylo.
Večerní koncert začal pokračováním „slovenské vlny“. Ve foyer zahrál (zatím celkem umírněně) Slovak Blues Project, ve své nejzákladnější podobě – Paľo Hrnčirík a Ľuboš Beňa. O přestávce se již rozšířili o Petera Bonzo Radványiho a Charlieho Slavíka, a po skončení hlavního programu se k nim přidal ještě skvělý bubeník Miloš Dvořáček a Fedor Frešo, a mladíček Filip Vítů, a to už byl opravdu mazec.
Na hlavním pódiu zahájili slánští Bladderstones a hned po nich (Marek Hlavica už ve čtvrtek poznamenal, že letos je poněkud přebuchtíno) báječná zpěvačka Shaun Booker, kterou měl původně doprovázet Sean Carney, který ale ze zdravotních důvodů zájezd na poslední chvíli odpískal, a místo něj se podařilo sehnat opravdu důstojnou náhradu.
Texasan Jonn Del Toro Richardson v Šumperku hrál už na jaře 2007, tenkrát jako velmi mladý kytarista v kapele Otise Taylora, a od té doby samozřejmě udělal významný pokrok, co se hudebního projevu týče, takže první část vystoupení odehrál se svou kapelou, a až teprve v polovině se k němu Shaun připojila, a oboje bylo výborné.
Po nich jsme se ještě vrátili na Slovensko. Silvia Josifoska si přivezla svoji Blues Laboratory, poněkud netypickou kapelu, sestávající ze dvou kytaristů – Ivana Tomoviče a Pišty Lengyela.
Po přestávce přišla na řadu hvězda pátečního večera. Duke Robillard, spoluzakladatel Roomful of Blues v roce 1967 (vydržel tam až do roku 1990), později hrál tři roky v The Fabulous Thunderbirds, a od té doby hraje sám za sebe. Na jaře 2008 se objevil v pražské Retro Music Hall, a bylo to moc pěkný. Tady byl sice poněkud handicapován úrazem, který si způsobil nešťastnou náhodou večer předtím na jamu U Dřevařů, ale opět předvedl skvělý výkon.
O závěr večera se postaral další Američan Slam Allen, který publikum v průběhu vystoupení potěšil třemi kousky od Rolling Stones a výletem do publika, které bylo opravdu dost početné, takže to nebylo nic jednoduchýho. Ke Dřevařům dorazila, kromě jiných, i Shaun Booker, a bylo tam (jako obvykle) veselo.
V sobotu jsem v zájmu vlastního zdraví oželel dámské odpoledne (i když mne to docela mrzelo) a raději jsem odpočíval. Do kulturáku jsem vyrazil až na večerní část. Ve foyer tentokrát hráli polští Cheap Tobacco s výbornou zpěvačkou Natalií Kwiatkowskou, a na hlavním pódiu zahajovalo rovněž polské Marek Piowczyk Trio.
Následoval český Alo Trio Band, duchovní to dílko Vlasty Třešňáka, který pro ně píše texty a vůbec to celé vymyslel.
Dirty Deep – poměrně brutální záležitost, s docela zajímavým vývojem. Victor Sbrovazzo hrál původně sám, na nahrávaní desky si přizval bubeníka, a už to tak zůstalo. Tak jsem je viděl loni v létě, a byl jsem z toho nadšený. No a letos do Šumperka už přijeli ve třech.
Jedinou letošní položkou z britských ostrovů byl John Fairhurst, v jehož kapele (kupodivu to bylo taky trio) byla výborná a zajímavá basistka Nina Harries.
No a na úplné finále Nikky Hill, v jejíž kapele bubnuje Chris Reddan (někdejší spoluhráč Popa Chubbyho), a na basu hraje Ed Strohsal, kterého jsme tady párkrát viděli s kapelou Davea Herrera. No a ke Dřevařům už jsem teda fakt nešel. Byl jsem rád, že jsem doklopejtal k prvnímu taxíku před kulturákem. Díky za skvělej ročník a těšíme se na další.
Kompletní fotogalerie BluesAlive 2016 zde.
Jindřich Oplt
Listopad 2016
