Vůbec poprvé jsem na vlastní oči viděl belgickou bluesovou kapelu, navíc údajně nejpopulárnější, před týdnem v Polsku. Guy Verlinde & Mighty Gators se mi moc líbili a bavil jsem se tam s nimi i o BluesBones, kteří se k nám chystali na tři klubová vystoupení. Mluvili o nich jako o kamarádech a moc je chválili. Takže jsem se o to víc těšil, a musím říct, že oprávněně.
The BluesBones sice hrají blues z jiného soudku, spíš evropského – ostatně ani ne před měsícem skončili na druhém místě na European Blues Challenge v dánském Horsens – ale moc pěkně. Pokud jsem si stačil všimnout, tak skoro samé vlastní písničky, a vůbec žádné standardy. Kapela vznikla před pěti lety, a založili ji nepřehlédnutelný zpěvák Nico De Cock a mladičký, ale skvělý kytarista Stef Paglia.
Od loňského roku tvoří zbytek kapely bubeník Koen Mertens, basák Geert Boeckx, a hráč na hammondky Edwin Risbourg. I když hammondky, no, jsou to, pravda v Japonsku vyrobený model XK-5, což je velice zdařilá napodobenina klasických B3 a spousta výborných světových hráčů i firma sama, pochopitelně ho chválí, ale v podstatě je to jiný nástroj, který se snaží zvukově i ovládáním přiblížit tomu původnímu, nicméně jelikož zvuk vzniká úplně jiným způsobem, tak přece jenom zní jinak.
I ve spojení s moderním Leslie 3300 boxem, taktéž od Hammond-Suzuki pro harcování po evropských klubech je to ovšem samozřejmě mnohem schůdnější řešení, než B3 s originální Leslie bednou. Ale to byla jen taková technická na okraj. Muzika byla skvělá a zakoupený dvoudiskový živák mi ještě určitě přinese spoustu příjemných chvil.
Fotogalerie z koncertu BluesBones zde.
Jindřich Oplt
Květen 2017
