Jeho fotky najdete v prestižních časopisech Twój Blues nebo Crossroads, na prezetačních webech domácích ale i zahraničních hudebniků.
K fotografovaniu si sa asi dostal cez hudbu. Aké boli tvoje začiatky?
Fotit jsem začal už jako kluk, takovou ruskou Smenou, nebo jak se to jmenovalo. Pak jsem naopak dlouho nefotil vůbec, a asi až někdy po třicítce, když se nám narodila dcera, tak jsem si koupil takovej ten nejobyčejnější kompakt na kinofilm, co se tenkrát prodával. Pak přišel Listopad a začali jsme poněkud divokým způsobem objevovat kraje, do kterých jsme dříve nemohli, takže jsem si půjčoval nějaký ty Praktiky a podobný foťáky, a to už začalo bejt zajímavý. No a někdy v polovině devadesátejch let jsem si koupil zrcadlovku Nikon a jeden slušnej objektiv a začal jsem příležitostně fotit na koncertech. Namátkou vzpomenu třeba Plastiky v Polné u Jihlavy (1997) nebo Ivana Krále v Hradci U Cikána (1999).
Byli tam i americký bluesmani, a začalo mě to bavit čím dál víc
Na podzim ’99 jsem poprvé vyrazil na Blues Alive do Šumperka. Tam už byli americký bluesmani, a začalo mě to bavit čím dál víc. Pravidelně jsem fotil na Nocích v Oborohu. Objevovali se tam zajímaví muzikanti, jako třeba Sváťa Karásek, Honza Spálený nebo Michal Hromek. V Přelouči a okolí zase Jarda Foršt pořádal Blues Nights a všelijaké akce pro máničky. Na své narozeniny třeba pozval Electric Blues Band s pro mne tehdy ještě neznámým slovenským foukačkářem Bobošem, se kterým jsem si tam dlouho povídal, protože za svého dlouholetého kamarádství s Petrem Kalandrou jsem si začal hrát na harmoniky, a tady jsem měl po delší době zase příležitost získat nové informace.
No a tohle jsem všechno obrážel se svým Nikonem, takže mám doma krabice a krabice fotek. Jenomže pak začal foťákům na film zvonit umíráček a nastala doba digitálů. Dost dlouho jsem se tomu bránil, ale nakonec jsem neodolal. Nepředpokládal jsem, že bych se někdy zmohl na pořádnou zrcadlovku, tak jsem si koupil takovej velikej a drahej kompakt od Panasonicu.
Na festivalu Music in the Park v srpnu 2007 mne při koncertu Otise Taylora vyvedli z areálu, že s takovýmhle velikým foťákem tam bez fotopasu fotit nesmím. Pak mě zase pustili zpátky i s tím „velikým“ foťákem, ale zakázali mi fotit ( – :
John Mayall a Jindra Oplt
Prečo si si vybral ako nosnú tému fotografie práve Blues?
Já jsem si snad blues ani nevybral, ono si spíš vybralo mne. Na přelomu 60. a 70. let minulého století jsem poslouchal kromě hipísáckejch a psychedelickejch kapel samozřejmě takový kapely jako King Crimson, Genesis, Van Der Graaf Generator, Yes, Jethro Tull, ale na druhou stranu i Ten Years After, Cream, Bluesbreakers, Animals nebo Rolling Stones a do toho začaly pronikat i jejich vzory – američtí bluesmani. Blues, ve všech jeho formách, mám moc rád dodnes. V podstatě skoro všechna muzika, která si zasluhuje moji pozornost, je tak či tak s blues spjatá.
Kde môže vidieť záujemca tvoje fotografie a čo ponúka tvoja webová prezentácia?
Nějaké fotky mají různí tu i cizozemští muzikanti na svých webech či Facebookových profilech. Nějaké se objevují v novinách Deník anebo iDnes. Již několik let jsem jako spolupracující fotograf uveden v tiráži poměrně prestižního polského čtvrtletníku Twój Blues, a skoro v každém čísle mám nějaké fotky. Víc než rok a půl jsem byl fotografem dnes už neexistujícího elektronického časopisu Crossroads, což bylo nejkrásnější období celé mé „kariéry“, protože to fakt vypadalo, jako že to focení má nějakej smysl.
V poslední době jsem začal dávat víc fotek i na svůj Facebook profil a hlavně mám od srpna 2007 svůj vlastní web Moreblues.cz, na kterém je teď 22.000 fotek z různých jazzových, world-music a hlavně bluesových koncertů a festivalů, hlavně tuzemských, ale sem tam i něco ze zahraničí.
Vďaka Jindro za rozhovor
Blues Music
Október 2013
