Happy Birthday, Maggie Bell !

Něco z bohatého hudebního života Královny britského blues

U příležitosti narozenin významné britské zpěvačky Maggie Bell si připomeneme její dvě loňské koncertní zastávky v České republice a něco z bohatého hudebního života Královny britského blues.

Výročí britské zpěvačky Maggie Bell Královny britského blues

Není zrovna dvakrát slušné sdělovat věk dámy, ale v současné době není nic lehčího, než si potřebné informace dohledat, tak je zbytečné cokoliv tajit. Za pár dní, 12. ledna 2018, oslaví Maggie Bell již „neuvěřitelné“ 73. narozeniny! Kdo zažil její loňské vystoupení na festivalu Valašský špalíček 2017 mi určitě potvrdí, že tento věk by Maggie na pódiu nikdo nehádal a svým skvělým výkonem dokáže stále zastínit i výrazně mladší interprety. Svým závěrčným koncertem udělala skvělou tečku za celým zdařilým minulým ročníkem. V té době ještě nenapadalo žádného českého fanouška, že se vrátí na podzim znou, tentokráte na tradiční Jazz & Blues Festival 2017 do Ústí nad Labem.

Výročí britské zpěvačky Maggie Bell Královny britského blues

Margaret Maggie Bell se narodila ve skotském Glasgow nedlouho před koncem II. světové války. Vyrůstala v hudební rodině, která byla nakloněna jejímu přání stát se zpěvačkou. Hned po absolvování školy začala Margaret pracovat jako aranžérka výloh obchodů a po večerech zpívat s lokálními kapelami. Od svých 17 let se věnovala víceméně hlavně jen zpívání, takže měla za sebou opravdu poctivou a tvrdou školu každodenního zpěvu. Již tehdy byla představena Leslie Harveymu, který se svým bratrem Alexem začal být hodně známý a uznávaný na glasgowské scéně. Ale až skupina Power byla první, kterou stojí jmenovat, neboť její pověst začala rychle přesahovat daný region. Kapela s mladou vokalistou Maggie Bell vyjížděla v polovině 60. let hrát často do Německa, kde vystupovala v klubech na základnách pro americké vojáky. Někdy v této době uslyšel skupinu Peter Grant, tehdejší manager The Yardbirds a pozdější impresário Led Zeppelin. Jeho pozornost upoutal skvělý kytarista Leslie Harvey a talentovaná Maggie Bell u mikrofonu.

Výročí britské zpěvačky Maggie Bell Královny britského blues

Skupina se brzy přejmenovala na Stone The Crows a Grant se začal snažit. První úspěšnou sestavu tvořili vedle Harveyho klávesista John McGinnis, Jimmy Dewar na basu (později působil v kapele Robina Trowera) a výborný bubeník Collin Allen, který měl zkušenosti z bandu Zoot Moneyho a tvrdou školu u Johna Mayalla (později hrál také s holandskými Focus). V čele kapely stála u mikrofonu Maggie Bell, často zmiňovaná coby evropská odpověď na Janis Joplin!

Výročí britské zpěvačky Maggie Bell Královny britského blues

První eponymní album vydala skupina hned na Nový rok 1970, takže ve stejném hektickém roce stačila natočit a vydat ještě také druhé řadové album „Ode To John Law“ (vše u firmy Polydor). Problémem jinak výborné skupiny byl méně výrazný původní repertoár. Toho se stále trochu nedostávalo, tak skupina občas sáhla k různým coverům. Živé koncerty Stone The Crows byly vynikající a přesáhly ohlas vydávaných desek. V roce 1971 ze skupiny odešeli McGinnis a Dewar, které nahradil Ronnie Leahy a Stevie Thompson. (Leahy spolupracoval později s Jackem Brucem, Jonem Andersonem a mnohem později se objevil i v dresu Nazareth). Ti společně natočili třetí album „Teenage Licks“ a v roce 1972 vydanou čtyřku „Ontinuous Performance“. Slibně se rozvíjející kariéru skupiny zmařila v květnu 1972 drsná událost, když přímo na pódiu vinou špatně uzemněné aparatury zabil Leslie Harveyho elektrický proud! Tragicky a nečekaně tak odešel hlavní instrumentalista a skladatel skupiny. Pro Maggie Bell to byl o to větší šok, neboť Leslie byl tehdy také jejím životním partnerem. V létě do skupiny přišel jako náhrada Jimmy McCulloch (později velmi úspěšný ve skupině Wings Paula McCartneyho), který ještě stihl nahrát několik skladeb na zmiňované poslední album. Přes veškeré snahy situaci skupina neustála a v létě následného roku se definitivně rozpadla. Po Stone The Crows zůstala čtyři řadová alba (paradoxně, jak je při podobných událostech pravidlem, čtvrtá deska se dostala i vysoko do britského žebříčku) a později vyšlo také několik koncertů či nevydaných nahrávek.

Výročí britské zpěvačky Maggie Bell Královny britského blues

Manažér Peter Grant se věnoval Maggie Bell i po rozpadu skupiny a začal se starat o její sólovou dráhu. V roce 1975 vychází zpěvačce velice zajímavá deska „Queen Of The Night„, kterou následovalo za rok album „Suicide Sal„. Ta stojí za pozornost také díky účasti mnoha vynikajících muzikantů, včetně kytaristy Jimmyho Page z Led Zeppelin. V té době podepisuje Maggie Bell smlouvu s nově vzniklým labelem Swan Song, který byl domovskou značkou Bad Company, Pretty Things a hlavně pak Led Zeppelin. V polovině 70. let je zpěvačka na vrcholu své popularity, absolvuje vynikající koncerty v Evropě i v Americe (některé záznamy vyšly mnohem později na cd) a získává mnoho významných ocenění. Vítězí v anketách prestižních hudebních časopisů New Musical Expres i Melody Maker a hned několikrát po sobě je vyhlášena nejlepší zpěvačkou Velké Británie. Na druhou stranu je však nutno připomenout, že v polovině 70. let dochází pomalu k výraznějšímu posunu v zájmech publika, pozornost se začíná posouvat jiným směrem a v hudbě nastupují do popředí úplně jiné trendy. Odchodem mnohých rockových velikánů (Janis Joplin, Jimi Hendrix, Jim Morrison atd) je výrazně oslaben směr, ve kterém se Maggie Bell cítila nejlépe. Ona byla vždy vynikající zpěvačkou, sama však neskládala a v tomto směru byla závislá na lidech kolem sebe. Její zmiňovaná sólová alba stojí i po letech určitě za poslech, ale ve své době neměla tak velký komerční ohlas, jaký předpokládala obří vydavatelská firma Atlantic. Poté zpěvačka začala koncertovat s novou skupinou Midnight Flyer, která měla sice vynikající koncerty, ale jejich jediné album z roku 1981 v podstatě neuspělo. Ostatně v té době už Anglii vévodily jiné styly.

Maggie Bell se vrátila k sólové dráze, v témže roce měla ještě velký hit (11. místo žebříčku) v duetu s B. A. Robertsonem „Hold me„. Nazpívala také úvodní písně pro dva úspěšné britské krimiseriály „Hazzel“ a „Taggart„, ale jinak se začala pomalu vytrácet ze scény. Později se z ní vytratila úplně, když odešla z Anglie a dalších dvacet let žila v Holandsku a hudbě se tolik nevěnovala. Do Anglie a na britskou hudební scénu se úspěšně vrátila až v novém tisíciletí, když se v roce 2006 objevila v sestavě British Blues Quertetu. Jak mírně napovídá sám název, jednalo se o partu britských rockových veteránů, kteří našli společnou lásku v blues a kde potkala i bývalého spoluhráče ze Stone The Crows, bubeníka Collina Allena. Dalšími členy sestavy byli Zoot Money na klávesy, Colin Hodkinson na baskytaru a kytarista z Keef Hartley Bandu Müller Anderson. S touto sestavou vyšlo Maggie velmi dobré album „Live In Glasgow“ (2007, Angel Air), což je záznam jednoho z prvních společných koncertů a představuje zpěvačku při návratu do rodného Glasgowa, v plné síle a nasazení, před velmi vděčným a vstřícným „domácím“ publikem. Maggie Bell pak začala spolupracovat a koncertovat s dalšími veterány britské scény, např. Chris Farlowem, Clem Clempsonem nebo členy skupiny Manfred Mann, kteří v letech 2006 – 2008 působili pod názvem The Manfreds.

Výročí britské zpěvačky Maggie Bell Královny britského blues

Vystupovala také s Jonem Lordem. Maggie Bell se vrátila na scénu coby vyzrálá bluesová zpěvačka, pravděpodobně zase ta nejlepší v Británii ! Zpívá stále neuvěřitelně dobře, navíc má už „odžito“ dost na to, aby ji posluchači zcela věřili a byla tak naprosto přesvědčivá. Tím se vrátila vlastně ke svým kořenům, s blues ostatně začínala. Na konci 60. let byl v Anglii velký boom tohoto stylu a již v té době spolupracovala s mnoha bluesmany, připomeňme např. nahrávku „Black Girl“ z roku 1971, její skvělý duet s Long John Baldrym. Ostatně i Stone The Crows byli některými fanoušky řazeni k bluesrocku. S úspěšným návratem zpěvačky začala britská firma Angel Air opět vydávat reedice jejich desek, vyšla znovu její dvě sólová alba, některé dobové koncerty (např. „Live At The Rainbow 1974“ nebo „Live In Boston 1975„) a znovu všechna alba se Stone The Crows.

Výročí britské zpěvačky Maggie Bell Královny britského blues

V posledních letech koncertuje Maggie Bell pravidelně jako speciální host (ale prakticky vzato je brána jako stálý člen sestavy) německé bluesrockové party Hamburg Blues Band, která má již léta ve svém středu vždy britského kytaristu (prostřídali se zde Clem Clempson, Müller Anderson a nyní s nimi dva roky vystupuje velmi nadějný mladý Krissy Matthews) . Německou část sestavy tvoří zkušení Gert Lange (gt), Bexy Becker (bs) a Hans Wallbaum (ds). a mezi stálými hosty se vedle Maggie objevují Pete Brown, Chris Farlowe, „otec psychedelie“ Arthur Brown nebo již zmiňovaný Clempson. Tedy občas hvězdná sestava jako hrom!

35. ročník folk-blues-beat festivalu Valašský špalíček 2017 ve Valašském Meziříčí

Jako speciální host Hamburg Blues Bandu se představila Maggie Bell dosud třikrát v České republice. Poprvé již (nebo vlastně až) v roce 2012 na Jazz & Blues Festivalu 2017 v Ústí nad Labem a v loňském roce přijela hned dvakát. Slovenští fanoušci ji pak mohli vidět předloni v Bratislavě na koncertu v Muzeu obchodu. Samozřejmě nikde nechybělo vedle klasického otvíráku jejího setu „Wishing Well“ od Free také osobité a energické podání skladeb „Way Down In The Hole“ (Tom Waits), Charlesovka „I Don´t Need a Doctor“ či skvělá verze „Penicilin Blues“ (S. Terry & B.McGhee). Takže Happy Birthday, Maggie!

Jaroslav Foršt
Leden 2018