O posledním dubnovém víkendu jsem byl zase po roce na chorzówském jarním bluesovém svátku – už 22. vydání tamního festivalu Bluestracje 2019. První večer v MDK Batory zahájila vernisáž fotografií našich fotografů Ivana Prokopa, Tomáše Turka a Vojty Turka ze šumperského festivalu Blues Alive.
Hudební část načali Nico Chona & Freshtones z francouzského Lyonu. Přestože spolu hrají teprve tři roky, tak už za sebou mají, kromě hraní po Francii, i tour po USA, a teď projíždějí Polsko, Českou republiku a Švýcarsko. Mají naposlouchané jižanské kapely, jako ABB, ZZ Top a podobné, stejně tak jako bluesové kapely 50. a 60. let, a tohle všechno se v jejich hudbě míchá s rockem a folkem.
Po nich zahrála Vanesa Harbek z Argentiny, která se přes Španělsko dostala až do Berlína, kde teď žije a tvoří. Loni jsem ji viděl s jejími berlínskými spoluhráči, tady rytmiku tvořil osvědčený polský tandem Lukasz Gorczyca na basu a Tomek Dominik na bicí. Skvěle hraje spoustu tradičních bluesových kousků, ale tentokrát možná skoro polovinu repertoáru tvořila španělsky zpívaná argentinská tanga, a bylo to moc krásný.
A na závěr britská zpěvačka Jo Harman, kterou na začátku kariéry vřele přijalo tamní bluesové společenství (v roce 2014 zvítězila v kategorii Vokalistka roku na British Blues Awards, a Daily Mirror ji nazval „Best female blues soul voice“), nicméně i sama přiznává, že se tomu blues zase až tak moc nevěnuje. V její muzice se míchá spousta vlivů, a výsledkem je jakýsi příjemný „inteligentní“ soul-pop, ovšem odzpívaný náramně. Takže to bylo krásný, ale pro ucho fanouška blues chvílema trošku nudný. Než jsem vyrazil do Chorzówa, tak jsem poslouchal její poslední, v Nashville perfektně nahranou desku People We Become, a tak jsem to tak trochu čekal. Teprve teď si pouštím její vlastními silami nahraný a vydaný debut Dirt on My Tongue, a na první poslech to vypadá, že se mi líbí víc.
Jindřich Oplt
04/2019
