Kapelu Ten Years After jsem samozřejmě znal a poslouchal někdy od přelomu 60. a 70. let, kdy i k nám začaly pomalu pronikat jejich desky, a hlavně nahrávka, o mnoho let později i film, z legendárního Woodstocku. Na vlastní oči jsem je poprvé viděl někdy v březnu 1991 v pražské Sportovní hale, kam tehdy ještě (naštěstí) přijeli se svým famózním kytaristou a zpěvákem Alvinem Lee. Znovu jsem měl možnost je vidět až o prázdninách 2003 na Střeleckém ostrově, kde Gaydečkova agentura Joe’s garage pořádala první „ostrovní“ festival, tenkrát ještě pod názvem Summer City Island. Tady už bohužel Alvin chyběl. Nahradil ho výrazně mladší Joe Gooch, který sice vůbec nebyl špatný, ale pro mne to nějak ztratilo nějaké to kouzlo. Samozřejmě hrál jinak, zpíval jinak (oboje dobře, ale zkrátka jinak), takže ne že by se mi to nelíbilo, ale zkrátka mě to nechytlo.
O rok později si je pozval spolumajitel RC U Cikána u nás v Hradci při příležitosti svého životního jubilea, takže jsem se šel podívat ještě jednou, ale dopadlo to stejně. Když je za další rok pozval Frank ještě jednou, tak už jsem ani nešel. Od té doby jsem je neviděl, ale letos na jaře jsem vyrazil do jabloneckého klubu Na Rampě na Hundred Seventy Split, což je taková bokovka, kterou si udělali Leo Lyons a Joe Gooch. Na žádný Ten Years After si to nehrálo a líbilo se mi to docela hodně. Takže když se před časem objevila zpráva, že Ten Years After budou v pražském Lucerna Music Baru, řekl jsem si, že jim dám ještě jednu šanci (taky jsem potřeboval podepsat fotky z Jablonce, že) a udělal jsem zřejmě dobře. Ať už to bylo tím, že si to celý nějak sedlo, nebo že já už jsem si prostě zvykl, prostě líbilo se mi to. S Alvinem už to zkrátka nikdy nebude.
Jindřich Oplt
Říjen 2013
Fotogalerie z koncertu
Web
Facebook
