Na konci června proběhlo úspěšné české turné americké bluesové zpěvačky a kytaristky Jackie Venson. Mladá hudebnice vystudovala prestižní školu Berklee College Of Music v Bostonu a v její tvorbě se přirozeně spojují vzdělání a talent. Během svého turné zpěvačka navštívila i naše rádio Proglas a rozhovor vám nabízíme v pořadu Jak se vám líbí. Poslouchejte kdykoli z audioarchivu. Část rozhovoru si zde také můžete přečíst.
Studovala jste klasický klavír, ale hrajete blues. Mají tyto dva žánry něco společného?
Ano, myslím, že mají… Ale záleží na konkrétním období, protože v rámci klasiky rozlišujeme barokní období, klasicismus, romantismus a moderní hudbu. K blues má nejblíž barokní a klasická hudba, protože mají podobnou harmonickou strukturu a melodie. Naopak romantická a moderní vážná hudba se více blíží jazzu s jeho opravdu podivnými akordy, které u klasických písní nenajdeme. Když se tedy budeme zajímat o harmonii a tóniny, jsou si vážná hudba a blues velmi podobné, třebaže blues používá některé změny tónů, které v klasice nenajdeme. A pak je tu ještě jeden zásadní rozdíl. V blues používáme bicí soupravu, která také není ve vážné hudbě obvyklá. Jsou to tedy dva hudební světy na jednu stranu blízké, ale na druhou stranu odlišné. Když jsem se začala blues věnovat, rozuměla jsem tedy struktuře a teorii, ale musela jsem pracovat na svém výrazu a učit se hrát společně s dalšími lidmi.
O čem jsou vaše texty?
To záleží na konkrétní písni. Píšu o spoustě různých věcí, ale nejčastěji o tom, co sama prožívám. Protože o vlastních zážitcích se mi lépe zpívá. Zkoušela jsem psát také příběhy, ale měla jsem pocit, že při tom nejsem příliš přesvědčivá. Lepší je něco prožít a pak o tom zpívat. Také někdy píšu o problémech, která má svět kolem nás, nebo prostě jen pozoruju lidi kolem sebe a pak píšu o nich. To je případ písně Always Free. Bydlela jsem tehdy v bytě, z něhož bylo vidět na restauraci. Seděla jsem na balkóně a sledovala lidi v restauraci, a ta píseň je o nich. Píseň Back To Earth je o zesnulém příteli. Záleží tedy na konkrétní skladbě. Ale stručně řečeno píšu o životě.
A máte raději metafory, nebo přímočaré texty?
Líbí se mi obojí, záleží na náladě. Někdy mám chuť použít metaforu a jindy potřebuji být velmi přímá. Záleží na konkrétní písni a také na tom, v jakém období svého života se právě nacházím. Někdy píšu třeba o tom, co mě zrovna tíží, ať už je to pocit, nebo konkrétní zážitek. V takovém případě raději použiji metaforu, aby lidé nevěděli, o čem zpívám. Opravdu tedy záleží na konkrétní písni.
Pocházíte z Austinu v Texasu. Máte tam své oblíbené hudební kluby?
Ano, v Austinu mám ráda dvě místa. Jedno se jmenuje One-2-One Bar a druhé Antone’s Nightclub. Tento klub existuje už čtyřicet let a vystoupila v něm řada bluesových hudebníků – například Stevie Ray Vaughan nebo Gary Clark jr. Je to naprostá klasika mezi austinskými kluby. One-2-One Bar je novější, ale je to taky skvělé místo s výborným zvukem.
Čím je pro vás Austin?
V Austinu žije celá moje rodina a já jsem tam vyrostla. Mám ráda tedy rodinnou atmosféru toho místa a neexistuje žádné jiné místo na celém světě, ke kterému bych měla takový vztah. Žila jsem tam už jako malé dítě, znám tam jednotlivá místa, jednotlivé ulice, konkrétní lidi. Je to jako v jedné písni: „Občas potřebuješ být tam, kde všichni vědí, jak se jmenuješ.“ To je pro mne Austin.
Foto: Jindřich Oplt
Text: Milan Tesař, Rádio Proglas
Srpen 2017
