Tak jo! Jde se na rokenrol … přijel kamarád Radim z Moravy na pár dní, jak za mlada … tož cestou po schodech už v Besedě míjíme frontu hudbychtivý mládeže a mě vytane, jakej to byl fajn nápad vobjednat si vstupenky a předem je i vyzvednout … díky Same … vyhneme se tý protivný frontě tady … jenže to jsem ale ještě netušil, jakej masakr nás čeká u šatny.
Ale už jsme uvnitř, už si objednáváme dvojky vína u baru … už pozorujeme cvrkot, jo už Radim tahá foťák a mizí kamsi v davu … ostatně je to jeho džob tohleto focení, ne? Rozhlížím se kolem, kamarádi zmizeli v tom rumraji, vedle mě stojí Martin Kraus se sklenicí piva a dvě krásný slečny v černým a s černejma hlavinkama mu visej na rtech … slyším jak říká: “to bude, jistě, to bude!“ můžu se ale jenom odvažovat hádat co má na mysli … to víno se dá pít, překvapeně zjištuju a jdu si pro druhou skleničku – ouha! Kolem baru se vine nekonečnej had žíznivých návštěvníků, tak to vzdávám a řadím se mezi fanoušky postávající v zatím osvětleným sále, do kterýho stále proudí další a další diváci … zase mě napadne jako pokaždý na Krausberry v Besedě, jak se sem ty lidi sakra všichni vejdou?
Nedokážu odhadnout kolik jich tu stojí v očekávání rokenrolový radosti, a jak se vo mě víc a víc votíraj lidi co kolem couraj s věncema pivních sklenic … nedá se pomalu ani přešlápnout z nohy na nohu … ale to už Martin Kraus představuje „naší hudební skupinu“ … už se rozjíždí votvíračka na Na větvi a už se pohupuju a prozpěvuju si oblíbenej refreén … jak řvali důchodkyně … a už to jede dál … Horoskop, Bazar, Emil … nořím se do toho rokenrolovýho blaha jako do pěnivý vany, teplo mě pohlcuje … no jo, je tu sakra vedro … Mario Císař pěkně zleva vede celou kapelu … další čísla jedno za druhým … dostávám chuť na další víno, stejně je na mě řada … Radim někde vepředu fotí, vobčas se jeho nikon objeví nad hlavama, už se na ty jeho vobrázky těším, jdu do fronty – bože to je liduch, jak by řekla moje babička … sleduju akustickej set – Kraus s jumbem na krku – na obří obrazovce naproti baru … nerozumím ani slovo jakej tam je řev, lidi se překřikujou.
U stolečků kavárenských, že ani Krausberry z obrazovky je nepřehlušej … po dvou písničkách vopouštím frontu na víno – sakra jsem přišel na bigbít a ne to prostát u baru hrome … vmáčknu se do hopsajícího davu, kupodivu jsem našel kamaráda Sama … kde máš to víno srabe? Si trhni a už zpívám s vostatníma poskakujícíma … ani nevim co to bylo že by Táhne mi na čtyřicet? … hele pauza! …vylučujeme se Samem možnost koupit další dvojky a jdem rovnou do chodby, tam je vzduch … cpu si fajfku, Sam lačně tahá ze svý cigarety … objevuje se Radim s nikonem a vobjektivama celej rozfofrovanej a rozkacenej, nelíbí se mu něco technickýho čemu rozumí jen on … uklidňujeme ho ale nedaří se … zase mizí … tak eště vyčůrat a hurá zpátky.
A Martin Kraus v červeným tričku s Patem a Matem na prsou, v pravý ruce pohár s pivečkem, jak štamgast před hospodou ve čtvrtek večer, takovej letní, znáte to? a je rozhodně ve formě … i ten cajdák prastarej Sluneční hrob se mu poved … ztrácím se mezi zmítajícími se těly kolem, ztrácím se v čase, ztrácím se v prostoru … ufff to vedro … kde je Radim? Kde mám Sama? To máš fuk! Diváci řvou za Martina Krause věrný zůstanu no to dá rozum, že řvu taky … a Krausberry to do nás valej … Horko, Pražáci, Sára, Díra … ani ty pecky všechny neznám hrome … Sam přináší dvojku vína mimo pořadí … máš to u mě příteli … nechápu jak se mu podařilo procpat se k tomu vobleženýmu baru nebo co … najednou si uvědomuju, že zase jako vždycky nejvyšší hoši na sever vod Alp si dneska dali sraz v Malostranský besedě a já se svýma sotva 178 cm zas nevidim na kapelu … tlačím se blíž a blíž k podiu a tam stojí takovej maličkej človíček, nekecám ! tak 10 let maximálně a zpívá s Martinem i když bez mikrofonu.
Už jsem ztratil přehled kde se kapela nachází … mám na mysli playlist … teď Kraus představuje šumavskýho dřevorubce – kytaristu po svý levici … toho mladíka neznám … navíc stejně jsem přeslech jméno, vypadá jako mladej Roškaňuk … no jo … už jsem Krausberry dlouho neviděl, vždyť já ty mládence vlastně ani neznám, pamatuju si Mario Císaře ještě z Houtyše … na bubeníka mě upozornil Radim, že to je slavnej Zelenka … to jsou mi věci! a jedeme dál … už jsem dávno přestal hledat očima Sama … však on se neztratí … já jsem ztracenej … ale krááásně … věřte mi … tady se na nějakou tu notu navíc nehledí … žene se to tím malým sálem malostranským jako uragán pořád dokola a dokolečka … nechávám se unášet … Jsem asi nastydlá … na každej pád všichni chcem do nebe … do nebe do ne be do nebe … jsem v nebi? že by už konec? co myslíš? ptá se mě chlapík po pravici … přidaj eště Vlakem na kolín? dupeme plácáme tříškáme vřískáme pískáme eště eště eště … tak teda přídavek … bubeníkovo sólo !! ale na forbíně !! … Martin jak zamlada za bubnama …Zelenka zpívá já jsem seržant zelí chachacha … i ten Vlak na kolín dali … už fakt nemůžu, leje ze mě pot, potřebuju dýchat vzduch! Mario rozjíždí prastarej hit Mejdlo no a je konec … valíme se s ostatníma nadšencema přes šatnu ven do noční Malý Strany, hlavu plnou toho krásnýho virválu – taky říkávala moje babička – ale copak to? venku sněží, všechno je v bílý chumelenici utopený, … pouliční světla se marně snaží osvětlit tu sněhovou melu … inu je tu advent.
Text: Robert Musil
Foto: Radim Malíček
Prosinec 2013
