Roots & Blues festival byl letos v pořadí dvanáctý, pokud počítáme i první ročníky, které se jmenovaly Blues na Kyselce, a jelikož potenciální severočeští sponzoři zřejmě přesouvají své aktivity jiným směrem, nedal se už udržet model posledních let, kdy to Tomáš Bobek Bobrovniczký dělal sám, v příjemném prostředí volně přístupné Lesní kavárny.
Festival se tak vrátil tam kde začínal, tedy do letního kina, které sice není nepříjemné, ale už tam chybí ten bezprostřední kontakt publika s účinkujícími a navíc těch pár desítek lidí, kteří se sejdou, nemyslím si, že by v pravdě symbolické vstupné někoho od návštěvy odradilo, tam vypadá poněkud osiřele.
Takže uvidíme jaký a zda vůbec bude příští ročník. Byla by škoda, kdyby festival skončil. Je to akce sice malá, ale každý rok velice příjemná. A koho že jsme letos viděli a slyšeli?
Zahájilo Petra Börnerová trio s již zmiňovaným Bobkem Bobrovniczkým a jejich sedmiletým synkem za bicími, se kterým poslední dobou často vystupuje jejich maďarský kamarád, výborný foukačkář a zpěvák Besenyei Csaba.
Další číslo bylo poněkud srdeční. Eržika, kterou jsem asi naposledy viděl opravdu vystupovat v roce 2008, když se svými Bluesbirds předskakovala Duke Robillardovi. Od té doby se sice ledaskde potkáváme, ale konečně zase zpívá. V poněkud komornějším Lady I Triu, ve kterém na basu hraje její někdejší spoluhráč Míra Vorlíček.
Prvním zahraničním hostem bylo Michael Fridrik Trio z Rakouska s Timo Brunnbauerem, kterého dobře známe z Roosevelt Houserockers i z hraní s britským harmonikářem Paulem Lambem.
Další vystupující byl opět zahraniční, i když u nás hraje snad každý rok a zaslechl jsem cosi o tom, že snad má teď svoji „základnu“ v Hranicích na Moravě, čemuž by i nasvědčovala přítomnost pohledné blondýnky, která si s ním v pár písničkách zazpívala, ale co je na tom pravdy nevím :-), světoběžník Gwyn Ashton, kterého jsem poprvé viděl v roce 2000 na legendárním festivalu ve Zlíně, a od té doby už mockrát.
A na závěr zase něco z regionu – Martin Ketner, člen někdejších Blues No More, a jeho Trouble Heroes, ve kterých se opět ukázal Míra Vorlíček a za bicí se po deseti letech vrátil Ladislav Svoboda. Bylo tam krásně, a jak jsem psal už výše, byla by velká škoda, kdyby festival skončil.
Fotogalerie z festivalu International Roots and Blues 2016 zde.
Jindřich Oplt
Červenec 2016
