Festival Blues Alive patří mezi nejvýznamější hudební přehlídky svého druhu ve střední Evropě. Koná se od roku 1995 vždy v polovině listopadu. Letošní ročník se ukutečnil v dnech 14. – 16. listopadu v Šumperku.
Čtvrtek 14/11/2013
První večer letošního BluesAlive se nesl ve znamení Visegrádu. Zahájili ho ve foyer mladíčci ze Slovenska Seventh Weapon, kteří sem postoupili z jarního Blues Aperitivu jednak rozhodnutím poroty a jednak i diváků. Dlužno říct, že za ten čas zase o kus vyzráli. Dalším postupujícím z Aperitivu byli polští Los Agentos s leaderem Robertem Lenertem (harmonika) a zpěvačkou Bożenou Mazur – Kołek. Další z vystupujících Steve Walsh sem sice zdánlivě geograficky nezapadá, protože to je americký producent a kytarista, nicméně často tady pobývá a hraje, produkoval desku November 2nd a Druhé Trávě, a sám už tady také jednu natočil a vydal, navíc všichni jeho spoluhráči jsou vynikající tuzemští muzikanti. Maďarsko reprezentovali pokérovaní králové rockabilly Mystery Gang, a takovej mazec se v Šumperku hned tak nevidí, pokud vůbec. A nakonec pohlazení. Robert Křesťan a Druhá Tráva, to vám byla nádhera. První den na jedničku. No a závěr tradičně v Dakotě, jak taky jinak, že?
Pátek 15/11/2013
Pátek začal klasicky – odpoledním koncertem v kostele, kde hrál Orchester Ivana Tomoviča, čili Ivan se spoustou krabiček, Boboš se spoustou harmonik, a Ďura Turtev k tomu chvílemi svým osobitým způsobem prozpěvoval. Hudba vznikala na místě a skvěle vystihovala kostelní atmosféru. Večer v kulturáku zahájila ve foyer Electric Lady – Tereza Hrubanová, která se svojí spoluhráčkou Mirkou Novákovou byla další postupující z jarního Aperitivu, a mezitím strávila několik měsíců v New Orleans hraním na ulici a jamováním po klubech. Poláci Przytula s Krukem, kteří si hraní ve foyer odbyli už loni, se letos vrátili na hlavní pódium posílení o bubeníka Macieje Kudlu, a opět to bylo hodně zajímavé. Justina Lavashe jsme už v Šumperku taky viděli, ale tentokrát přijel v duu s bubeníkem Davidem Landštofem, a hned to mělo jiný grády. Ale ještě větší mělo další duo – Heymoonshaker, které tvoří zpívající kytarista Andy Balcon a beatboxer Dave Crowe, což je mistr svého oboru, a dohromady to byl velikej nářez. Naopak mne moc nechytil Earl Thomas. Jednak jsem už byl docela unavenej, a jednak na mne jeho avizované pódiové charisma působilo spíš nějak naopak. A na závěr lahůdka v podání opravdových mistrů The Golden State – Lone Star Revue, která propojuje dva hudebně dost odlišné světy, dal dohromady vynikající harmonikář Mark Hummel, který je tam za Kalifornii, stejně jako kytarista Little Charlie Baty, jehož kapela Little Charlie & the Nightcats patřila pětadvacet let mezi nejúspěšnější bluesové skupiny na západním pobřeží, a třetí hvězdou v téhle kapele je texaský kytarista Anson Funderburgh, který požíval zaslouženého respektu třeba od bratrů Vaughanových či Boze Scaggse. Krásná tečka za páteční nocí. Pak ještě jam U dřevařů, ale tam už mi chcípnul kůň úplně!
Sobota 16/11/2013
Sobotní program začal klasicky pozdní snídaní v Koruně, nicméně hrát se začínalo už v jednu (což mi u několikadenního bluesového festivalu přijde jako krok přinejmenším neuvážený, jakkoliv již mnozí v tu dobu měli za sebou projekci báječného Posledního valčíku od Scorseseho), takže času nebylo nazbyt. I tak jsem z úvodního vystoupení tématického odpoledne „Blues není jen kytara“ chytil stěží samotný závěr, což mne dost mrzelo, neboť se jednal o tvrdé jádro uskupení Broken Harp, tvořené naším předním dylanologem a odborníkem na to nejdřevnější blues Honzou Sobotkou na mandolínu a jeho synem na akordeon. Další byla písničkářka Jana Štromská, doprovázená Dianou Winklerovou na flétnu a hoboj. Na závěr citerista Michal Müller, kterého jsme tady viděli už v roce 1999 (a pak jsem ho viděl třeba v jedné sestavě Mišíkova ČDG), a který na tento v blues vskutku neobvyklý nástroj dokáže zahrát neuvěřitelné věci. Po krátké pauzičce na občerstvení už se v nedalekém H klubu chystalo další odpolední překvapení, které výrazným způsobem vyčnívalo z rytmu festivalu. Kill the Dandies! jsem doposud neslyšel, přestože existují už pět let, a sešli se v nich muzikanti, kteří většinou prošli Papalescuovými the Nihilists. Líbilo se mi to velmi, ale to lepší teprve mělo přijít. Současný projekt francouzského muzikanta Dimi Dero, který se spojil se čtyřmi krásnými dámami s klasickým hudebním vzděláním ve skupině Tulla Larsen. Hrají muziku kdesi na pomezí kabaretu a šansonu a je to stejně krásné, jako ty holky.
No a pak už byl čas se chystat na finálový večer, který sliboval krmi opravdu lahodnou pro slechy bluesmanovy. Ve foyer tentokrát hráli Bluesraiders, vedení Jánem Liteckým-Švédou Jr., kteří byli na Slovensku v roce 2010 vyhlášeni objevem roku. Na hlavním pódiu to v zápětí rozjeli jejich krajani, Jerguš Oravec Trio. Viděl jsem je už po několikáté, a tohle vystoupení se mi líbilo asi nejvíc. Paula Lamba jsme tady už také dvakrát viděli, ale tentokrát přijel se svým kytaristou Chadem Strentzem a doprovodili ho členové rakouské kapely The Roosevelt Houserockers, se kterými se tady v minulosti seznámil. Další na řadě byla Mexičanka Tere Estrada, čímž si festival mohl zapíchnout další špendlík do mapy světa. A pak už to dál gradovalo. Rick Estrin s The Nightcats, ve kterých převzal velení poté, co z nich před rokem odešel Little Charlie, kterého jsme viděli včera. Ana závěr Walter „Wolfman“ Washington. Co víc si přát. Tak už jenom na skok k Dřevařům, a pak na kutě, abychom taky zítra vůbec mohli odjet. Další skvělej ročník za námi, těšíme se na příští!
Kompletní fotogalerie z festivalu
Web
Facebook
Jindřich Oplt
Listopad 2013
